B.I.G. news - 26. února 2026
Tempo růstu spotřebitelských cen v EU v lednu zpomalilo na 2 % z prosincových 2,3 %, přičemž meziměsíčně ceny klesly o 0,4 %. Inflace se snížila rovněž i v eurozóně, a to zejména díky levnějším energiím. Nejvyšší inflaci nadále vykazuje Rumunsko, naopak nejnižší Francie. Česko pak patří s inflací na úrovni 1,2 % mezi země s nejnižším růstem cen. Evropská centrální banka ponechala úrokové sazby beze změny, depozitní sazba tak zůstává na 2 %. Česká ekonomika si letos polepšila v Indexu prosperity a posunula se na osmou příčku v EU. Přesto přetrvávají strukturální slabiny, zejména nízká přidaná hodnota a méně efektivní struktura investic. Klesá také podíl přímých zahraničních investic na HDP. To naznačuje, že Česko hledá novou ekonomickou pozici mezi nálepkou “montážní” základny a možným centrem vysoké sofistikované výroby, a tedy i vyšší přidané hodnoty. Více se dozvíte v novém díle B.I.G. news.
V lednu tempo růstu spotřebitelských cen v Evropské unii pokleslo. Dle údajů, které zveřejnil Eurostat, dosáhla meziroční inflace 2 %. S tím, že v prosinci hodnota inflace činila 2,3 %. V meziměsíčním srovnání spotřebitelské ceny v celé EU dokonce o 0,4 % klesly. Většina členských států tak zaznamenala zpomalení inflace - konkrétně šlo o 23 zemí. Ve třech státech naopak růst cen zrychlil a v jedné zemi zůstal beze změny. Nejvýraznější zdražování tamějších cen pokračovalo v Rumunsku, kde inflace vystoupala na výrazných 8,5 %. Na Slovensku dosáhla inflace stále poměrně vysokých 4,3 %. Naproti tomu na opačném konci žebříčku se umístila Francie s velice nízkou mírou inflace, a to ve výši 0,4 %, následovaná Dánskem s inflací na úrovni 0,6 %. Ve Finsku a Itálii činil růst cen 1 %. Česká republika patřila s hodnotou 1,2 % k pěti zemím s nejnižší inflací v EU. Ve dvaceti jedna zemích platících eurem inflace rovněž své tempo růstu rovněž zmírnila. V eurozóně totiž inflace klesla na 1,7 % z prosincových 2 %, což potvrdilo i předběžný odhad. Meziměsíčně pak zde spotřebitelské ceny poklesly o 0,6 %. Úroveň inflace se tak vrátila na nejnižší hodnotu od dubna 2021 - stejná byla i v září 2024. Hlavním důvodem zpomalení byly levnější energie, jejichž ceny meziročně klesly o 4 %. Pokud by se energie z výpočtu vyjmuly, tak by inflace dosahovala úrovně 2,3 %. Ceny potravin, alkoholu a tabáku potom z meziročního srovnání zdražily o 2,6 %, ceny služeb o 3,2 % a ceny neenergetického průmyslového zboží vzrostly o 0,4 %. Na začátku února se měnová politika nezměnila, jelikož Evropská centrální banka (ECB) ponechala základní úrokové sazby beze změny. S tím, že depozitní sazba zůstala na 2 %. Snižování úroků zahájila ECB už v červnu předloňského roku, aby podpořila ekonomiku eurozóny. Od té doby pak úrokovou sazbu snížila na polovinu. Naposledy ECB úroky upravila minulý rok v červnu a od té doby je drží stabilní.
Česká republika se letos v rámci nového hodnocení Indexu prosperity dle nově zveřejněných dat od největší banky v ČR spolupracující s projektem Evropa v datech zařadila na osmou příčku mezi státy EU. Nejlépe si potom ze všech zemí unie vede Švédsko, následované Německem a Dánskem. Po výrazném kolísání v předchozích letech se česká ekonomika znovu vrací mezi nejúspěšnější země v EU. Z deváté pozice v roce 2022 se totiž propadla až na čtrnácté místo, a to především v důsledku silné inflační vlny po ruském útoku na Ukrajinu a následně i vyvolané velmi těžké energetické krizi. Ta byla nebývale silná právě zejména ve státech střední Evropy, a to včetně Česka. V minulém roce se však ale Česko posunulo zpět na devátou příčku a letos svůj postup dokonce ještě vylepšilo. Současně se ale zmiňuje to, že ekonomická data se do každodenní reality promítnou většinou až zhruba s dvouletým zpožděním. V porovnání s ostatními postkomunistickými státy EU si tak dlouhodobě nejlépe vedou právě Česká republika a Slovinsko. Ve veřejném prostoru se však častěji objevuje srovnání s Polskem, které v posledních kratších letech se v Evropě díky nejen pouze ekonomickému růstu zmiňuje velice často. Co se týče slabší stránky českého hospodářství, tak slabinou zůstává oblast přidané hodnoty, kde se Česko opakovaně umisťuje pod dvacátým místem. S tím ale, že objem investic je v poměru k HDP dlouhodobě nadprůměrný, a to jak ze strany veřejného, tak i soukromého sektoru. Problém tedy spočívá spíše ve struktuře investic. Zatímco se v Česku značná část prostředků vkládá do strojů a zařízení, severské státy jako je třeba Dánsko nebo Švédsko směřují více financí do nehmotných aktiv čili například do softwaru, patentů či ochranných známek. Změny jsou patrné i u přímých zahraničních investic. Česko se totiž sice pohybuje přibližně ve středu unijního žebříčku, avšak podíl těchto investic na HDP klesl od roku 2022 ze 101,5 % na 86,7 %. Dle aktuálních odhadů to může znamenat, že Česká republika není již na jednu stranu vnímána jako levná montážní základna, na druhou stranu ale zároveň prozatím pro potenciální investory nepůsobí dostatečně atraktivně jakožto případné centrum vysoce sofistikované produkce a výroby.
