Správě volných finančních prostředků, ať už jednotlivců, úspěšných podnikatelů, a nebo firem se věnuji několik let. Mohu s klidem na srdci říct, že jsem se nesetkala s nikým, koho by nezajímala forma investice s jasnými odpověďmi na otázky „KOLIK a KDY“ za svůj vklad dostane.
Za otázky „KOLIK“ a „KDY“ nejčastěji následuje „ZA CO“? Ve smyslu „Čím se zabýváte, že mi ročně dáte 6,5 %?“ Tady vždy doporučuji rozvážnost a hmatatelnost, tzn. investovat volný kapitál do segmentu, jehož produkty jsou zhmotnělé, tedy můžete si na ně sáhnout. A ano, v tomto směru vyniká developeřina, která vychází z podstaty touhy žít ve svém vlastním bytě nebo domě. Volné prostředky je zkrátka dobré nasměrovat tam, kde developer může ovlivnit výsledek a slibuje nepřemrštěné, reálné a pevně dané výnosy z vložené částky neboli odborněji: vyplacení úroků z nominální hodnoty.
Každý má přece rád klid a stabilitu. Vzpomeňme si kupříkladu na notoricky známé stavební spoření. Zde finanční instituce připisují dopředu stanovené procento zhodnocení úspor. A vzpomeňme si také na dávnou veleúspěšnost tohoto produktu jako takového, kdy přesně znáte možnost výběru vložených peněz.
Konzervativní klientela, která preferuje vyšší míru jistoty s jasnými a dopředu danými parametry, zpravidla neprohloupí. Ano, hazardní hráči na burze si sice „konzervativce“ často strčí do kapsy, ovšem za podmínky podstoupení obrovského rizika – někdy se to povede a oslavují do nebes, někdy jsou na nule a někdy se dostanou do takové ztráty, že jim hazardování kompletně zničí život. Znám případ, kdy se jistý podnikatel z Plzeňska dostal do minusu osm milionu korun, tlak z tak markantního neúspěchu neměl šanci zvládnout – zkrachovala mu firma, žena s dětmi jej opustila, psychicky se zhroutil. Když jsem jej poznala, seděl s mrtvým výrazem u zanedbaného akvárka.
Raději tedy s chladnou hlavou, rozumně a s klidem, nemyslíte?